Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Novinky - Úvahy - Zážitky - Blog - Co se jinam nevešlo - Nejen o psech

Nová série psů Bacos

středa 15.09.2010

Byla vydána nová série pohlednic psů Bacos + 10 pohlednic od Margit Lehmann. Jelikož jsem měla problémy se starým počítačem, kdy mě odešel disk a s ním jsem přišla o všechna uložená data, jako emaily, adresy na sběratelky a sběratele, novou sérii nebudu rozesílat já, ale poprosila jsem Martu Mastnou aby jí tentokrát rozeslala ona. Věřím, že najdu brzy nějakého šikovného počítačového znalce, který mi z rozbitého disku data vytáhne. Jeden se již rýsuje.


Další přírůstky do sbírky

pátek 17.09.2010

Dneska mi přišly nové kalendáře psů a pár pohlednic z oblíbené série Popp Karte. Měla jsem velkou radost. Ale kalendáře mě opět zklamaly. Zase se zde, u psů, vyskytují záběry, které byly jíž v předešlých kalendářích, je zde velké množství štěňat a také stále se opakující plemena jako je jezevčík, nebo retrievři. Jelikož mi byly zaslané i kalendáře koní, mohla jsem vše porovnat a musím uznat, že u koní jsou daleko hezčí záběry a motivy, takové líbivé, perfektní narozdíl od psů. Někdy lituji, že jsem si vybrala sbírat pohledy psů a ne koní


 Našla jsem peněženku

pondělí 20.09.2010

Byla jsem v potravinách, zaplatila jsem si nákup a dávala ho do tašky. Najednou koukám, na pultě leží peněženka a byla naditá ! Povídám si, to mám štěstí, nikdy jsem nic nenašla. Ale hned na to si říkám, vrátím jí, jak by asi bylo mně, kdybych něco takového ztratila ? Oslovila jsem prodavačku a dávám jí peněženku do ruky. Otevřela jí přede mnou a tam občanka, zdravotní karta, olůvko a nábojnice pro štěstí a kovová dvacetikoruna Tak jsem si říkala, stejně bys nezbohatla, dobře, že jsi jí vrátila. Ale i tak jsem měla dobrý pocit, že ve mě zvítězilo dobro, nad pokušením si peněženku ponechat.


Jsem nemocná

neděle 28.09.2010

Minulý týden mě začala bolet noha. U palce v tom kloubu. Bylo to trošku červené, ale dalo se to vydržet. Jenže jsem šla do města a po příchodu jsem zula boty a bolest začala být poměrně velká. V noci jsem pak bolestí nespala. Hledala jsem na netu co mě to postihlo. Vyděsila mně možnost DNY, což by byla nemoc, která chodí bez zaklepání a jak přijde, tak taky odejde. Vyděsilo mě to, že už takhle jsem dva dny nemohla pomalu ani chodit a to jsem musela a že by se to mohlo opakovat. Zakoupila jsem si prášky Ibalgin a také mast Ibalgin a poctivě mazala. Za dva dny mě bolest přešla, ale jako kdybych měla v té noze nějaký zánět a přestěhovalo se mi to na průdušky. Ihned po tom, co mně noha přestala bolet, jsem totiž dostala kašel a rýmu, nemohla jsem dýchat, bolelo mě na prsou. Nakoupila jsem si Paraleny, citrony a sirup na kašel a snažila jsem se a snažím dosud, tu nemoc ze sebe dostat. Nejhorší je, že si přes den nemám čas lehnout a vypotit se. Musím doma fungovat za všech podmínek a to i když je mi vážně špatně. Jen doufám, že to přejde, pokud ne, budu muset zajít pro antibiotika, jinak se toho nezbavím...


 Myslivec zastřelil jezevčíka

črvrtek 30.09.2010

V odpoledních zprávách se opět objevila informace o myslivci, který zastřelil na kraji lesa lidem jezevčíka. Majitelka byla se svou malou dcerkou a 4 letou jezevčicí na procházce, když se náhle ozval výstřel a její fenka udělala kotoul a zůstala ležet se střelnou ránou v srdíčku. Nejhorší na tom všem je to, že fenka běhala kolem malé holčičky, byla od ní vzdálená zhruba pět metrů a přesto pan myslivec neváhal vystřelit. A co víc, i když ho majitelka fenky viděla s puškou, myslivec v reportáži tvrdil, že nikde v lese nebyl a už půl roku z pušky nestřílel. Reportáž byla o to emotivnější, že majitelka svou mrtvou fenku držela v ruce a pracovníkům TV Nova jí ukazovala. Smutný příběh. Obzvlášť proto, že myslivci po loveckých psech nesmí střílet a přesto střílejí a už vůbec by neměli střílet za přítomnosti lidí. Pán, který tohle udělal, by se měl potrestat, nejen jít k soudu, ale hlavně by ho měli vyloučit z řad myslivců.


 Zbytečná smrt koně

úterý 5.10.2010

Na Klatovsku, na železničním přejezdu dnes, vinou majitele, zahynul zbytečně kůň. Majitel nerespektoval výstražné světelné zařízení u přejezdu, které upozorňovalo na vlak a na přejezd vjel se svým přívěsným vozíkem. Vlak vozík zachytil a koně, který se v přívěsném vozíku nacházel, usmrtil na místě. I zde bych majitele koně potrestala. Jeho vinou zemřelo nevinné zvíře. Nechápu, jak takto může někdo hazardovat se svým, nebo i cizím životem. Pár minut čekání než přejede vlak nikomu neublíží. Raději přijedu někam o pět minut déle, než přijdu zbytečně o svůj život, nebo kvůli mně přijde o život někdo jiný.


 Maminka....

úterý 26.10.2010

Na dnešek jsem prožila chvíle plné strachu. Moje těžce, zdravotně postižená maminka mi z neděle na pondělí vůbec v noci nespala. Nespala pak ani v průběhu pondělka. Sama jsem byla už z toho unavená, nevyspalá a natož jak muselo být jí. V půl jedenácté večer se chtěla posadit na postel, ještě jsem se jí ptala, jestli jí něco nebolí, nebo jí není špatně, kývala hlavou že ne. Šla jsem jí pro vodu a když jsem se vracela, všimla jsem si, že je podivně skloněná na jednu stranu a má takový podivný pohled. Sáhla jsem na ní, chtěla jsem jí srovnat a položit jí na postel, když tu náhle sebou začala házet, podivně chrčela a začala se dusit. Začala jsem se klepat a utíkala jsem pro mobil a vytáčela záchranku. Mezitím jsem jednou rukou mamince masírovala srdce, protože jsem nevěděla, zda jde o zástavu, nebo epileptický záchvat. Začaly jí modrat ústa a podivně chrčela. Paní ze záchranky mně uklidňovala a radila mi, co mám dělat. Odebrala jsem mamince polštář z pod hlavy, aby se jí lépe dýchalo. Začala jako by chrupat, jenže já jsem nevěděla, zda je to příznak zlepšení, nebo co to znamená, klepala jsem se jako osika. Záchranka přijela během pěti minut, i když mně to připadalo jako věčnost. Maminka dýchala špatně, museli jí dát kyslík. K vědomí se jim jí nepodařilo přivést. Nemohli jí ani napíchnout žílu, protože maminka žíly nemá. Kapačku jí nakonec museli " nastřelit " pod koleno. Což jsem víděla poprvé v životě. Odvezli mi jí na Jipku a stav je vážný. Tohle píši v úterý v jednu hodinu v noci, dneska asi neusnu, i když jsem předtím tu noc nespala a jsem unavená. Ráno budu do nemocnice volat a už nyní mám strach, co mi řeknou. Držte palce, prosím.....


Možná k zasmání, možná k politování

čtvrtek 28.10.2010

Volali mi nedávno z firmy Machala, že jsem vyhrála ovčí deku v ceně 6000 Kč, podmínkou k předání výhry je prezentace výrobků u nás doma za účastí dalších 6 osob, nejlépe manželských párů. Samozřejmě nevěřím tomu, že jsem něco vyhrála a tak jsem si dnes hledala na internetu nějaké recenze o této firmě a našla tento rozhovor jedné paní. Nejdříve jsem se smála a říkala si, jak jsou lidé s titulem " inteligentní ", ale následně jsem našla, že paní sice nějaký titul má, ale je chudák vážně nemocná. Takže rozhovor je nejen k pousmání, ale i k zamyšlení. Musíme tolerovat a chápat, že život je někdy krutý a dokáže i z normálního a zdravého člověka udělat lidově řečeno trosku a psychicky narušenou osobu.

 

img.kompost.cz/images/download/mp3/inzenyrka.wav


 Štědrý den

pátek 24.12.2010

Dneska trávím, poprvé za svůj život, Štědrý den úplně sama, bez rodiny. Poprvé za svůj život nemám ustrojený stromeček, vyzdobený byt, doma to nevoní po cukroví, po vánočce.... Děkuji touto cestou mé kamarádce Petře, která mi věnovala skoro celé odpoledne a strávila se mnou pár hodin svého času. Díky ní jsem se necítila tak osaměle a neměla čas přemýšlet o životě. Je to fajn když má člověk někoho, kdo se v těžké chvíli dokáže objevit a podat pomocnou ruku. Takže Péťo díky moc !

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------