Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Povídky - něco z vlastní tvorby - Láska, přátelství, erotika

Zde najdete ukázky z mé vlastní tvorby. Omlouvám se předem za nedokonalost a za trochu lechtivější, erotickou povídku. Stydím se, malinko , ale berte to jako fantazii, zkoušku napsat něco nového, co třeba bude lidi bavit A kdyby to nebavilo, nečtěte to prosím, nikdo vás nenutí. Děkuju za pochopení

 

                                                  Láska - Povídka : Eva

Bylo jí 19 let a měla za sebou úspěšně dokončenou maturitu. Těšila se na maturitní ples.
Jedinou starost jí dělalo to, že tam bude sama. Sama, bez přítele. Poslední její vztah nevyšel
a do dalšího se nechtěla pouštět, potřebovala se soustředit na školu a na učení a přítel by jí rozptyloval.
Teď jí ale láska chyběla, najednou měla po maturitě, měla čas a zjistila, že je sama.
Že si nemá s kým popovídat, že si nemá s kým zajít do kina, s kým by se držela za ruku. Kamarádek měla dost, ale žádná jí nemohla dát to, co by jí dávala láska muže.
Den D se blížil a Eva sháněla oblečení na ples a připravovala s kamarádkama výzdobu sálu, sháněla se tombola a Eva úplně zapomněla na to, co jí tak trápilo.
Na ples vyrazila s předstihem. Měla na sobě krásné fialové šaty, které si nechala ušít. Byla u kadeřnice a prošla proměnou. Dívala se na sebe do zrcadla a říkala si, že je úplně jiná, mnohem hezčí, líbila se sama sobě a byla s proměnou spokojená. Na plese se ale moc nebavila. Její kamarádky tam měly své lásky a Eva se nudila.
Krátce po desáté večer se šla projít ven, začala jí bolet hlava z té hudby, která na plese byla a potřebovala čerstvý vzduch. Vyšla ven a vydala se směrem k zámeckému parku, který byl celý ponořen do tmy.
Nebála se, jestli tam na někoho narazí, určitě půjde o nějaké dva zamilované a ti si jí všímat nebudou. Prošla hlavní bránou a vydala se zámeckou stromovkou ke své oblíbené soše Panenky Marie.
Měla tu sochu ráda a když byla v parku, vždy se u ní zastavila a vždy obdivovala umění sochaře, který sochu dělal. Když přícházela blíže, všimla si nějaké postavy, která se u sochy pohybovala. Trošku znejistěla, ale měsíc svítil na cestu a Eva si dodala odvahy a šla dál. Přišla až k soše a spatřila nějakého mladíka, který sochu objímal rukama. Chtěla projít kolem aniž by mladíka vyrušila, ale ten se otočil a Evy si všimnul.
Udělal krok k Evě a ta pocítila menší strach. Najednou uslyšela velice příjemný hlas, který se jí ptal, zda se jí socha také tak líbí, jako jemu. Z Evy strach opadl a odpověděla mladíkovi, že sem chodí moc ráda a sochu vždy obdivuje. Mladík se pousmál a představil se jí jako Jakub. Podali si ruce a Eva se snažila rozpoznat Jakubovu tvář. Jak asi vypadá, jaké má oči, úsměv ? V té tmě, i když měsíc svítil jasně, toho moc neviděla. Jakub vycítil její nejistotu i zájem o svou osobu a navrhnul Evě, zda by se nešli projít někam tam, kde je světlo. Souhlasila. Cestou jí Jakub vyprávěl o svém zájmu o sochy, vyučil se jako kamenosochař a sochy jsou
jeho velkým koníčkem. Objíždí hrady, zámky a další památky a sochy si fotí, osahává a bere si z nich inspiraci pro svou tvorbu. Eva se přistihla, že se zájmem naslouchá tomu, co Jakub vypráví a má v sobě zvláštní pocit, který už dlouho nezažila. Jakub jí byl sympatický, jeho hlas jí hladil na duši a ona se přistihla, že jí nějak podivně rychleji bije srdce. Vyšli konečně z parku a Eva si konečně mohla Jakuba prohlédnout. Srdce jí začalo bít ještě rychleji.
Dívala se do sympatické, mladé a hezké tváře. Jakub vycítil, že se na něj dívá a konečně i on jí pohlédl do tváře a do očí.
Eva v tu chvíli ucítila, že tohle je on, ten, který jí tolik chyběl. Zastavili se a oba si pohlédli do očí, ještě hlouběji se zkoumali pohledy a pak Eva ucítila Jakubovu ruku v její. Stiskla jí a úsmála se. I Jakub se usmál a vydali se po cestě dál.
Cestou se drželi za ruce a povídali si o všem možném. Eva zapomněla na ples, na kamarádky, na celý svět.
Procházeli se, povídali si a najednou si oba všimli že začíná svítat. Pohlédli si opět do tváře a Jakub se nejistě zeptal, zda se ještě, někdy uvidí. Eva pokývala hlavou a řekla, že by byla moc ráda. Jakub se nesměle k Evě naklonil a políbil jí na tvář. Eva cítila srdce až v krku. Teď, nebo nikdy. Chytila Jakuba za ruku a políbila ho na ústa. Jakub překvapeně pohlédl Evě do očí. Pak jí objal a zašeptal jí " Nevěřil jsem na lásku na první pohled, nikdy jsem v ní nevěřil, ale dneska
vím, že existuje ".Dlouze se políbili a pak zas a znova a Eva cítila, že se zamilovala, že tohle je ten, na kterého dlouho čekala.
                                                                    KONEC

 

                                          Erotika - Povídka : Vzpomínka na dovolenou

Stála na pláži a sledovala, jak mořské vlny pomalu olizují písek.
Hlavou se jí honily myšlenky co tu vlastně dělá. Cestu k moři si vždycky přála, ale už je tu třetí den a nudila se. Řekla si, že je čas na večeři a vydala se směrem, kde tušila hotel. Náhle, místo hotelu, se před ní objevila menší skála.
Hlavou jí bleskl nápad. Svlékla své šaty a jak jí Pán Bůh stvořil, skočila ze skály do moře. Líbilo se jí to, vylezla z moře a opět skočila. Smála se sama sobě a připadala si jako malé, rozpustilé děvče. Po několika skocích se unavila. Na skále si lehla a zavřela oči. Byla mokrá a její nahé tělo ovíjel příjemně mořský větřík. Na chvíli usnula. Pojednou ucítila, že se nad ní někdo sklání. Otevřela oči a spatřila mladou, opálenou tvář asi dvacetiletého mladíka. Nevěděla ani co dělá,
zůstala ležet a dlouze se mladíkovi zadívala do očí. Sklonil se k ní blíže a políbil jí. Nebránila se. Rukou jí přejel přes prsy. Zachvěla se. Začal jí líbat po krku a pomalu přejížděl ústy k jejím bradavkám. Cítila silné vzrušení. Mladík začal sát její bradavky, které se začaly pod jeho ústy zvětšovat. Hladil jí břicho a ona se přistihla jak začíná stále rychleji dýchat a vydávat slabé vzdechy. Počal jí ústy přejíždět po břiše směrem dolů. Rukou jí jemně roztáhl stehna. Ucítila jeho hlavu v klíně. Jeho teplý jazyk si začal pohrávat s jejím poštěváčkem.
Nevydržela to a vykřikla " Ano, ano, ještě ". Nenechal se pobízet. Jazykem kroužil kolem poštěváčku a zkoumal její jeskyňku. Její tělo se zmítalo rozkoší, křičela slastí. Vyndal hlavu z klína a začal jí líbat. Divoce po celém těle. Pak si na ní lehl a pronikl do ní. Tělo se jí vzepjalo a ona opět vykřikla. Pronikal do ní zas a zas. Cítila, že se blíží vrchol, hlasitě vzdychala a její tělo se napjalo jako luk, vykřikla a zůstala nehybně ležet. Mladík se na ní usmál, pohladil jí a odcházel pryč.Ležela tam ještě dlouho. Prožila právě ten nejkrásnější sex za poslední roky, ne-li za celý život. Pak se také zvedla, oblékla se a vydala se k hotelu. Cestou přemýšlela, co řekne manželovi.
Bude se jí ptát, kde byla. Pousmála se, řekne mu pravdu, koupala se v moři a milovala se
s dvacetiletým mladíkem. Věděla dopředu, co jí manžel odpoví. " Prosím tě babko, to koupání beru, ale že by na tebe ještě někdo vlezl ? "
Pousmála se podruhé.
Vlezl...
Co na tom, že mi už bylo šedesát ?

                                                                     KONEC



                                              Šikana -Úvaha - Povídka : Izabela

Chodila už na střední a zjišťovala, že nemá žádné kamarádky. Nebyla přitažlivá, učila se sice dobře, ale byla málomluvná, uzavřená do sebe, neprojevovala se, nemalovala se, nechodila oblečená ve značkovém oblečení tak, jako ostatní. Prostě byla takovou šedou myškou ve třídě. Spolužačky si jí nevšímaly a když, slyšela na svou osobu jen posměch a urážlivé narážky. Bolelo jí to, ale neprotestovala, vždy sklonila hlavu a přijala urážky bez toho, aniž by spolužačkám oponovala.
Jen jedna osoba jí, ve třídě, byla sympatická. Radka. Byla to hezká dívka, vždy upravená, usměvavá a jediná, která na Izabelu neútočila,
ale také si jí nijak nevšímala. Radka měla, ve třídě, velké slovo. Spolužačky jí uznávaly a daly i na její rady. Jednoho dne Izabela přišla do školy, posadila se do své lavice a vytáhla si učebnici. Chtěla se ještě připravit na hodinu, chtěla si oživit to, co se den předtím naučila. Po chvilce ucítila, že někdo stojí u její lavice. Zdvihla hlavu a uviděla Lucii, dívku, která se k ní vždy
chovala arogantně a nejvíce se do ní navážela. Podívala se na Lucii a optala se, zda něco potřebuje. Lucie se začala smát a vytrhla Izabele učebnici z ruky. " Copak, ty kravko, neučila ses doma ? Tady to už nedohoníš, pitomče. " Lucie přešla k oknu, otevřela ho a učebnici vyhodila ven. Přistoupila opět k Izabele a popadla její tašku s učením a s přáním " Leť, ptáčku, leť " celý obsah tašky vysypala z okna. Izabela se nezmohla na slovo, jen se postavila a nevěřícně koukala na Lucii co to dělá. Ta k Izabele přistoupila, podívala se jí zblízka do očí a zeptala se " Máš, ty debilko, nějaký problém ? " Celá třída se smála a Izabela cítila jak rudne. Zmohla se jen na slovo " Proč ? "
Lucie se začala smát na celé kolo. " Proč ? Protože seš kráva, ubohá hnusná kráva ! Holky vidíte tu ubožačku ? Vlasy má jako pochcanou slámu, a to oblečení, fuj, prostě blbka, blbka "  Lucie chytila Izabelu za vlasy a s pošklebkem, že je hnusná jí hodila na lavici. Izabela ucítila
bolest. Všimla si, že je obstoupila celá třída a všechny dívky se smějí na celé kolo a povzbuzují Lucii. " Dělej, dej jí co proto, je to hnuska "
Někdo ze třídy Lucii podal flašku s vodou, Lucie jí se smíchem vylila na Izabelu a se slovy
" Potřebuješ umýt blbečku " jí začala kapesníkem přejíždět po obličeji a smála se. Třída burácela smíchem. Izabela cítila bolest a ponížení, ale nedokázala se bránit. Lucie Izabelu chytila za triko a  roztrhla jí ho. Smích se stupňoval. " Ty máš prďáckou podprdu " , smála
se Lucie. To už Izabela nevydržela, pokusila se chytnout Lucii za ruku, ale to neměla dělat. Lucie Izabelu chytila pod krkem, rozmáchla se a uhodila jí do obličeje. Izabela cítila sladkou příchuť krve a šílenou bolest. Zůstala ležet na zemi a po tváři jí stékaly slzy.
V tu chvíli k Lucii, která měla napřaženou ruku a chtěla Izabelu znovu uhodit, přiskočila Radka, ona hezká a usměvavá dívka, která právě vstoupila do třídy a ruku jí zachytila.
" Jsi normální ? Tak už dost ! Proč to děláš ? Udělala Ti, Izabela, něco ? Proč jí mlátíš ?Ty jsi fakt ubohá idiotka ! " Lucie zůstala stát, smích jí přešel. Měla z Radky respekt.
Třída utichla a všechna děvčata pozorovala Radku. Ta se sklonila k Izabele a pomohla jí vstát. Utírala jí kapesníkem krev a slzy navzájem.
" Neboj, to bude dobrý. Už Tě nechá na pokoji, dohlédnu na to ". Izabela se vděčně podívala na Radku. " Děkuju ". Radka chytila Izabelu za ruku a odváděla jí na záchod. " Počkej, musím Ti umýt tu krev. Kdybys byla nalíčená, víš, že bys byla docela hezká holka ? " Izabela
se podívala na Radku a špitla. " Když já se neumím líčit ". Radka se usmála a odpověděla. " Teď na Tebe dohlédnu. Dáme si někdy sraz po škole a půjdeš ke mě a já z Tebe udělám hezkou holku, chceš ? " Izabela zůstala ohromeně koukat a jen se zeptala. " Ty bys to
pro mě udělala ? " " Maličkost, jestli budeš chtít, tak určitě. Copak jsi špatná holka ?Jsi sice jiná, než ostatní, ale to ještě neznamená, že jsi horší, než oni. "
Vrátily se obě do třídy, kde panovalo naprosté ticho. Radka si stoupla na stupínek a rázným hlasem promluvila ke všem. " Měly byste se holky stydět, stydím se také, stydím se za to, že jsem dovolila, abyste se Izabele posmívaly. Že nechodí nalíčená, že se neobléká tak,
jako vy, že je tichá, ještě neznamená, že je špatným člověkem. Stydím se za nás všechny, že jsme ubližovaly někomu, kdo si to nezaslouží.
Omlouvám se Izabele za to všechno a slibuju, že už se to opakovat nebude. A doufám, že i vy se jí omluvíte !" Chvilku bylo ticho a pak se zvedla Lucie. " Omlouvám se, vážně moc se omlouvám ". Sklopila hlavu a bylo vidět, že si uvědomila svou chybu. Třídou se pomalu
ozývala slova omluv od ostatních spolužaček.
Po škole na Izabelu čekala Radka. "Pojď, půjdeme se projít". Cestou si pěkně popovídaly a obě zjistily, že mají mnoho společného.
Radka vzala Izabelu k holiči, nalíčila jí, oblékla a z Izabely se stala docela pěkná holka. A z Radky a Izabely se staly kamarádky.
          Izabela si začala více věřit a z uzavřené, tiché dívky se stala sebevědomá žena.
Z toho plyne : Nikdy nesuďme lidi podle slupky, neubližujme jim, když jsou jiní. I ti odlišní nejsou špatní lidé, jen je musíme více poznat a dát jim šanci se projevit a třeba jim i otevřít oči a pomoci jim, aby poznali sami, sebe. A někdy i ti "jiní" otevřou oči nám....

                                             KONEC


         TOTO ZDE NAPSANÉ, NENÍ Z MÉ HLAVY, ČETLA JSEM TO KDESI NA NETU,

          ALE VELICE MĚ TO ZAUJALO A TAK SE O TO, PODĚLUJI I S VÁMI

                                     "ANDĚLEM" MŮŽE BÝT I KAŽDÝ ČLOVĚK

Máš problém. Nemůžeš dál. Nejde to. Už jsi unaven. Tu někdo jiný dostane vnuknutí, jakýsi tichý a naléhavý příkaz jít za tebou, prokázat ti lásku, pomoci ti, potěšit tě, ukázat řešení,
 dát ti radu, udělat rozhodný krok. Potom řekneš: "Ty jsi anděl!" Tma se prosvětlila, starost zmizela, život je zase plný jasu.
Potkala jsem již spoustu andělů. Často na ulici, v lidském hemžení. Najednou tu byli, podali mi ruku, pomohli rozřešit problém a zase zmizeli, aniž by čekali na poděkování.
                                            "Andělem" můžeš být i ty sám.

 

                                   SMUTNÁ POVÍDKA - OMYL LÁSKY

Prochází městem a jmenuje se Lucie. K zemi zvolna padá déšť a omývá ulice, stromy, tváře lidí. Těch si však Lucie nevšímá. Vzpomíná na kluka, kterého letmo zahlédla z autobusu. Otáčel se za ní a usmál se. Musela na něj stále myslet. Sklopila hlavu a najednou ucítila něčí ruku na svém rameni. "Prosím, nevíš kolik je hodin ? ".Zvedla oči a zůstala omámeně stát. Začne snad věřit na zázraky ? To je on, kluk, který se otočil za odjíždějícím autobusem. Začali se spolu bavit a pak jí doprovodil domů. Před domem jí zašeptal "Hledal jsem Tě, moc dlouho jsem Tě hledal" Sklonil se k ní a políbil jí. Zamiloval se do ní a ona do něho. Podnikali spolu výlety do přírody i do lásky. Oba věděli, že se milují a chtějí bý stále spolu. Až jednou. Šla domů dřív z práce a uviděla ho po boku jiné dívky. Smáli se spolu a dívka ho chytla za ruku, políbili se a nastoupili spolu do autobusu. Lucie zůstala stát na protějším chodníku. Chtěla zavolat "Mirku, vrať se", ale nemohla. Rozběhla se domů. Po tváři jí stékaly slzy. Lidé se za ní otáčeli, ale nevěnovala jim pozornost. Večer se ozývalo, v jejím bytě, pravidelné drnčení telefonu. Nemohlo však probudit dívku, kterou navždy uspal plyn, z úmyslně puštěných hořáků. Ani Mirek už nemohl Lucii říci, že ta dívka, s kterou ho Lucie viděla, byla jeho sestra, která se vrátila ze zahraníčí, kde pracovala.

Zase padá déšť, omývá ulice, stromy, tváře lidí a k zemi se zvolna snáší rakev s Lucií. Mirkovi stékají po tváři velké slzy, podobné perlám. Padají na bílou obálku v jeho rukách. Chce se mu vykřiknout "Lucie vrať se mi", ale musí mu stačit slova napsaná v posledním dopise od ní :

           MILUJI TĚ A SNAD PRÁVĚ PROTO UMÍRÁM. NAVŽDY TVÁ LUCIE.......

                                                          KONEC